Plšík africký a jeho barevná paleta

V našich končinách se o plšících ví ve všech směrech velmi málo a problematika barevných mutací není vyjímkou. Dokonce i mnoho samotných českých chovatelů netuší, že opravdu i u plšíka můžeme naleznout několik zajímavých barev a znaků srsti. V tomto článku Vám ráda představím jednotlivá barevná provedení plšíků a pokusím se také stručně přiblížit jejich možnou dědičnost.

Protože plšík africký není sdružován pod žádnou chovatelskou organizací a neexistuje žádný standard, tak jak jej můžeme znát od křečků, myší, potkanů, psů apod., názvy barev jsem vybrala dle svého uvážení tak, aby co nejlépe vystihovaly povahu jednotlivých mutací. Nejde o ustálené ani oficiální názvosloví.

Barvy srsti

Wild (divoká)

Jde o původní, divoké zbarvení. Krycí srst je šedivá, s hnědým nádechem. Barva podsady je tmavší, břidlicově šedá. Spodní část těla a tvářičky jsou světlejší. Ušní boltce jsou spíše tmavé, končetiny bílé. Kolem oka můžeme vidět kroužek téměř černých chlupů - tato černá část je protažena od koutku oka směrem k čenichu, končí v místě kde vyrůstají vibrisy. Tato černá část u divoce zbarveného plšíka vizuálně ještě více zvýrazˇˇnuje jeho typické veliké oči. Visbrisy - tedy hmatové chloupky, jsou v závislosti na místě odkud vyrůstají bílé i černé.

Blue (dilute, silver)

Blue, neboli "modrá" mutace - je svým typem shodná s divokým zbarvením, kdy pozorujeme světlejší břicho i světlé nožky. Celková šedivá barva je zde ale proměněna ve světlejší, téměř stříbřitou šeď. Narozdíl od divoké, modrá působí studeně, hnědavý nádech zcela chybí. Podsada je oproti krycí srsti mírně tmavší. Tmavý oční kroužek je vyjádřen pouze nepatrně - plšík působí jakoby měl menší oči. Ušní boltce jsou taktéž světlejší, než u divoké varianty.

Modrá mutace je podle dostupných zdrojů a také dle mých dosavadních pozorování ve vlastním chovu recesivní. Pouze recesivní homozygot je nositelem fenotypu. U heterozygotů nepozoruji odlišnost od divokého zbarvení.

Black (černá)

Plšík má srst skutečně plášťově černou, včetně spodní části těla. Oční kroužek není vyjádřen. Kůže je růžová a prosvítá okolo čenichu, tlamy a na ušních boltcích. Končetiny jsou světlé.

Taktéž černá by údajně měla být dědičná recesivně, stejně jako modrá. Tuto skutečnost si doufám budeme moci brzy ověřit :) .

Cinnamon (skořicová)

O této varietě lze dohledat opravdu jen velmi málo, údajně by mělo jít o barvu podobnou divoké, avšak mnohem více do hněda až červena. Genetický podklad je neznámý.

Znaky

White tail / Pied (mosaic)

White tail, neboli bílý ocas - plšík je celoplášťově zabarvený, pouze na ocásku má jednu či více bílých částí.

Pied (piebald, mosaic) - neboli strakatý, strakoš - takový plšík je pokryt různě velkými oblastmi bílé srsti. Může jít o pár bílých chlupů, ale také může bílá pokrývat téměř celého plšíka. 

V zahraničí se můžeme setkat s pojmy jako jsou "Low mosaic" - pouze lehká strakatost, "High mosaic" - výrazná strakatost, hodně bílé, "Leucistic" - úplně bílý plšík. Pochytila jsem také "White spot" - bílá tačka na čele, či "Dalmatian" - tak je popisován plšík, u kterého je bílá roztroušena do podkladové barvy a netvoří velké plotny. 

Dle dostupných pramenů není jasné, zda mají různé stupně strakatosti a bílý ocas odlišný genetický základ, nebo jde o tentýž znak, který je u různých zvířat vyjádřen v různé intenzitě. Obecně se mutace jeví jako autosomálně recesivní, tedy pouze recesivní homozygot bude viditelně strakatý.

U mnoha druhů (křečík campbellův, křeček zlatý (syrský) a další ... ) sebou mohou bílé znaky nést zdravotní rizika. Naříklad strakatá varieta motted u křečíka campbellova, tu umí způsobit hned dva geny - Mi a Mo. Gen Mi je ve své dominantně homozygotní formě letální - genotyp MiMi způsobí zmetání, popřípadě se narodí mládě bez zubů a očí. Toto je u dominantně dědičných znaků vemi časté, dalším příkladem nám může být zbarvení merle u psů. Spojením dvou zcela zdravých heterozygotů Mm, vzniká 25% šance pro narození štěněte genotypu MM -  tento stav nazýváme double merle a je téměř vždy spojen s vemi neobvyklým bílým zbarvením srsti, ale také hluchotou, mikroftalmií, epilepsií a dalšími zdravotními komplikacemi.

U plchů afrických, jak zmiňuji výše, je strakatost dědičná recesivně. To sice stěžuje práci chovatelům při snaze získávat strakatá mláďata, neboť je nutná přítomnost genu u obou rodičů... na druhou stranu možná díky tomuto faktu nepozorujeme u tohoto znaku žádné zdravotní obtíže a to je velmi dobře :)

Fotografie pro článek připravuji.

Ronja K.

poslední aktualizace: 7. 2. 2026